ZÁZRAČNÉ CVIČENÍ
Padesát roků psychiatrické praxe vede člověka k jistotě nadhledu, že opravdu zázračné terapie neexistují. Potvrdil by to i guru matrimonologie doktor Plzák. Tím pádem je jasné, že i párová psychoterapie má mnoho úskalí. Sblížit totiž dva tak rozdílné živočišné druhy jako je muž a žena, je svrchovaně obtížné. Směřují k opačnému cíli: muž chce ženu a žena muže! To je jistě možné za určitých podmínek vzájemného pochopení propojit, ale přitom je nutné odhodit iluze. Žena by si především měla uvědomit, že její budoucí partner nebude takovou oporou, jak si naivně představuje, ale že muž zůstává puerilní, tedy chlapecký a nikdy docela nedospěje. Rozdíl mezi malým chlapcem a dospělým mužem je pouze v cenně jeho hraček. Naopak muž by si měl uvědomit, že žena se neobléká kvůli mužům, to by jí určitě netrvalo tak dlouho, ale aby tím především naštvala ostatní ženy…
Párová psychoterapie může užívat různé metody interakce. „Zázračné cvičení“ je tak vlastně záznamem takového psychoterapeutického sezení. V praxi se užívá také Morenovo psychodrama, které podobně hospodaří s výměnou rolí či nastavuje „ zrcadlo“. Podstatou úspěchu je ochota obou stran o sblížení názorů a motivace k řešení krize. Pokud to chce docílit jen jedna strana, nemůže se dostavit úspěch. Po mnoha letech společného partnerského života se už jen velmi těžko něco mění. Zvyk je železná košile a starého psa novým kouskům nenaučíš, říká české přísloví. Platí i čínské přísloví, že kobylka na podzim už toho moc nenaskáče!
Ani sebelepší a renomovanější terapeut však nemůže udělat zázraky, k cíli vede jen cesta vzájemných ústupků a snaha si znovu porozumět a najít společnou motivaci. Jinak platí věta, kterou nedávno pronesl můj kolega doktor Kašparů : Nepropadejte naději, z nejhoršího jsme vevnitř!
Hrají: S. Lehký, S. Králová / S. Jachnická, J. Vrána / R. Trtík
Režie: Michal Tarant
